Martin Peňáz, Autodesk
KARIÉRNÍ ROZVOJ
„Kdybych dostal hodinu na záchranu planety, 59 minut bych věnoval analýze problému a poslední minutu jeho řešení.“ – Albert Einstein
Není žádným tajemstvím, že jasně vymezené problémy se mnohem snáze řeší. Jak ale problém co nejlépe popsat? Pomoci vám může tzv. metoda abstrakčního žebříku (anglicky někdy označovaná jako laddering), která vám umožní úkol, který potřebujete vyřešit, definovat jasně a strukturovaně.
Jako vývojáři a konstruktéři v práci každý den hledáme bezpočet řešení. Není až tak podstatné, jestli čelíme už existujícím problémům, nebo se snažíme předejít vzniku problémů dalších. Důležité je, že pokud máme svou práci dělat dobře, musíme vědět, jak jednotlivá řešení nepřekombinovat. Celá situace se navíc rázem zkomplikuje, jakmile čelíme problémům abstraktním. Máme-li před sebou úkol, který ještě není nebo nemůže být jasně vymezený, nemůžeme naplno využít naše schopnosti a dovednosti. Neurčité zadání může přijít odkudkoliv: pověří nás jím šéf nebo například vyplyne z brainstormingu. V každém případě potřebujeme problému hlouběji porozumět, jinak ho nevyřešíme.
Právě tehdy se hodí tzv. metoda žebříku. Žebřík, který si vytvoříme, poslouží jako vodítko ke správnému řešení problémů na jednotlivých úrovních, bezpečný rámec k analýze nápadů vedení a nástroj k lepšímu pochopení situace.
Všem se nám někdy stalo, že jsme od nadřízeného dostali zadání a přemýšleli, co se po nás přesně chce. V takové situaci je těžké zformulovat vhodné otázky a položit je tak, aby si nadřízený nemyslel, že jeho pozici zpochybňujete. Metoda žebříku vám umožní nejen otázky pokládat, ale zároveň je správně zformulovat. Po žebříku se můžete pohybovat nahoru i dolů a pojmenovávat problém na všech jeho úrovních. Pohybem nahoru rozšíříte záběr otázek a pohyb dolů vám pomůže hledat konkrétní řešení. Podívejme se nyní na tuto metodu podrobněji.
Jak metoda žebříku funguje?
Žebříková metoda je velmi jednoduchá – stačí pochopit její hlavní principy a jakmile se ji naučíte správně používat, zjistíte, že má nezměrné dopady na to, jak navrhujete nové produkty.
Když dostanete nové zadání či neznámou, umístíte je doprostřed pomyslného žebříku. Nad zadáním se na žebříku nachází otázka PROČ a pod ním najdete otázku JAK. Po žebříku tedy stoupáte k abstrakci a zobecnění problému (otázce PROČ) a sestupujete ke konkrétnější představě toho, co je potřeba udělat (otázce JAK).
Fungování této techniky si ukážeme na konkrétním příkladu: budeme chtít vyvinout lepší elektromobil. Toto zadání pro nás bude prvotním problémem – přesně takový úkol by mohli dostat například vývojáři z Tesly.
Tradičně se na základě prvotního problému vytvoří akční plán a z něj se vychází při tvorbě tzv. vodopádového modelu. Tuto strategii používají mnozí vývojáři a může jim vyhovovat, ale zdaleka se nejedná o optimální způsob řešení problémů. Vodopádový model totiž předpokládá, že plně chápete podstatu prvotního problému (otázky, jak vyvinout lepší elektromobil), a tento mylný předpoklad může být při snaze inovovat nepřekonatelnou překážkou. Může se zdát, že sousloví navrhnout lepší elektromobil je dostatečně konkrétní, háček se ale skrývá hned ve slově „lepší“, které je neuvěřitelně vágní. Dokonce ani označení „elektromobil“ při bližším zkoumání neobstojí, i ono je totiž poměrně nejasné. Právě to vám pomůže překonat metoda žebříku.
Stoupáme po žebříku
Jako vývojáři samozřejmě máme jistou představu, jak by mohl lepší elektromobil vypadat. Může být například výkonnější, dosahovat vyšších rychlostí nebo ujet delší vzdálenost na jedno nabití. Nenavrhujeme ale lepší elektromobil pro nás samotné. I pokud by tomu tak bylo, často sami přesně nevíme, co vlastně chceme. Podobně nejednoznačný může být i skutečný cíl úkolu, který nám zadá klient nebo vedení. Proto bychom se při stoupání po žebříku měli opakovaně ptát PROČ. Tato otázka nás po příčkách žebříku posune k abstraktnějším konceptům a představám.
Ukážeme si to na našem příkladu: položíme si otázku proč chceme vyvinout lepší elektromobil? a zformulujeme dvě odpovědi – chceme dát zákazníkům možnost se efektivněji přepravovat a zároveň chceme prodat více vozidel. Při hledání odpovědí se nad problémem můžeme zamýšlet sami, můžeme ale otázku předložit i nadřízeným. Z obou uvedených odpovědí jedna poukazuje na funkcionalitu, díky níž bude elektromobil lepší, a druhá na naši motivaci, která za zlepšováním elektromobilu stojí. Jakýkoliv problém můžeme otázkou PROČ rozvíjet, dokud ho zcela neobsáhneme.
Naše prvotní odpovědi na otázku PROČ přeformulujeme tak, abychom získali nové, co nejabstraktnější vyjádření problému. V našem případě to budou následující otázky: jak dát zákazníkům možnost se efektivněji přepravovat? a jak zvýšit prodeje naší řady vozidel? Při produktovém vývoji takto abstraktní problémy obvykle neřešíme zrovna každý den. Právě naopak – máme před sebou mnohem konkrétnější formulace, což může výrazně omezovat naši schopnost přijít s ideálním návrhem. Pokud ale správně zformulujeme abstraktní koncepty, můžeme na každý návrh produktového vylepšení aplikovat princip abstrakčního žebříku a ujistit se, že odpovídá našim cílům. Jakmile problém vhodně uchopíme, je na čase po žebříku sestoupat k řešení.
Sestupujeme po žebříku
Otázka JAK nám pomůže po žebříku sestoupat ke konkrétnějším formulacím. Stejně jako v předchozí etapě ji můžeme pokládat tak dlouho, dokud plně nezformulujeme konkrétní řešení. Vraťme se opět k našemu prvotnímu problému. Otázka JAK nás přivede ke dvěma odpovědím: zvýšit výdrž našich baterií a vyrobit elektromobil, který se bude řídit nejlépe ze všech.
Na jejich základě zformulujeme další, konkrétnější otázky, které nás opět o kousek přiblíží řešení: jak zlepšit výdrž našich baterií? jak zařídit, abychom mohli tvrdit, že se naše auto řídí nejlépe ze všech? Takto položené otázky náš cíl dále konkretizují. Právě takové otázky si pravděpodobně kladli a stále kladou vývojáři elektromobilu Tesla.
Jakmile abstrakční žebřík kompletně vyplníme, máme k dispozici ucelený rámec pro řešení našeho problému. Chápeme abstraktní rovinu toho, proč vyvíjíme nový elektromobil, a vyjasnila se i omezení, která budeme muset při vývoji překonat. Vystavěli jsme žebřík, prošli se po všech jeho příčkách a je nám jasné, kdy a jak ho dále používat. Aplikujeme metodu abstrakčního žebříku Metodu abstrakčního žebříku mohou používat jak jednotliví vývojáři, kteří chtějí lépe pochopit zadaný úkol, tak celé týmy – zajistí se tak provázaná spolupráce v procesu vývoje. Můžete ji navíc použít kdykoliv – pokud se například dostanete do slepé uličky, abstrakční žebřík vám pomůže si vyjasnit, proč konkrétní úkol řešíte a jak při tom postupujete. Jakmile problém pojmenujete, možná si uvědomíte, že vlastně o problém vůbec nejde a že ho řešíte úplně zbytečně. Tato metoda se dá aplikovat i v jiných oblastech – můžete s ní například vyhodnocovat požadavky vedení či klientů. Abstrakční žebřík je zkrátka nástrojem k lepšímu pochopení – jeho jednotlivé příčky vám totiž pomohou klást ty správné otázky nadřízeným nebo klientům, aniž by to vypadalo, že se snažíte zpochybňovat jejich myšlenky. Metoda žebříku pomáhá všem zúčastněným co nejjasněji a nejkonkrétněji formulovat otázky, které v konečném důsledku zlepší vaše produkty. Používání metody žebříku nemusí být zdlouhavé – můžete jí vyhradit 5 minut ze své pracovní doby nebo ji rychle proletět při poradě. Pomocí abstrakčního žebříku můžeme mnohem lépe proniknout do abstraktních konceptů – pomůže nám to neodmítat nové nápady či návrhy vedení. Máme-li k dispozici přesný rámec přímo pro konkrétní úkol nebo dokonce naši pracovní náplň, snáze se vyvarujeme rozhořčení nad tím, kam se situace ubírá, a kdyby se nám náhodou vymkla z ruky, žebříková metoda nám pomůže si uvědomit, kde při vývoji produktu stojíme, a posune nás ke správnému designovému řešení. Chcete si abstrakční žebřík vyzkoušet na vlastním problému? Stáhněte si naši šablonu a pusťte se do práce.