Když přijmeme fakt, že budoucí úspěch produktu stojí významně na jeho konstrukci, lépe pochopíme, jaké jsou potenciální dopady konstrukčních rozhodnutí. Má-li konstruktér zdokonalit svou schopnost neustále vylepšovat produktový design, musí umět využívat nástroje, které mu usnadní práci a přitom zvýší jeho potenciál – sem patří například software pro simulaci a generativní design. Tyto nástroje dovedou výrazně zefektivnit zaběhnuté pracovní postupy a na konci celého procesu bude díky nim stát mnohem lepší produkt.

Je samozřejmě důležité pochopit fungování a přínos těchto nových nástrojů. Vše ale začíná ještě o krok dřív –ochotou se novým nástrojům otevřít a prozkoumat, co všechno mohou měnit. Kdykoliv začneme pracovat na projektu, máme před sebou nové projektové požadavky. Ty jsou někdy zcela irelevantní a jindy nás mohou trochu odrazovat. Prvním úkolem celého vývojového procesu proto bývá se prokousat seznamem omezení a vypracovat plán. Při jeho sepisování musíme prozkoumat všechny naše možnosti i dostupné nástroje. To nejhorší, co bychom mohli udělat, by bylo se příliš brzy vydat cestou konkrétního návrhu a připravit se o možnost inovovat v pozdějších fázích projektu. Naše schopnost inovovat nám totiž umožňuje vytvořit lepší produkt. Abychom potlačili nepřetržité nutkání se rozhodovat předčasně, musíme v každém kroku designového procesu zkoumat různé možnosti. Za pomoci vhodných nástrojů a volné ruky při navrhování pak vyvineme produkty, které předčí očekávání – budou úspornější, výkonnější a odolnější.

Vliv konstrukce na budoucí úspěch výrobku neopomenutelný, můžeme jej ale ještě znásobit – stačí, abychom přestali sami sebe omezovat. Možná vám při běžné, každodenní práci nepřijde, že je nutné inovovat. Velké produktové inovace ale začínají zpochybněním zaběhnutých pracovních návyků a jejich postupnými úpravami. Dobře je to vidět na příkladu některých úspěšných inovací.